Akce‎ > ‎

Zpověď PMC z PROTECTOR XIII. – díl třetí

Proberu se v posteli, naproti mě sedí Jura.

Růženka má vyspáno?

Jo. Na víc se nezmůžu.

Tak pane letíš domů tvůj kontrakt byl zrušenej. Nikdo to neví a tak to zůstane. Máš pár dní než odletíš. Chozze chtěl abych tě už nepustil ze základny ale já si říkám že bude lepší když budeš něco dělat. Dneska přiletěla další novinářka máš jí na starosti. Je tu jen na skok a odlétá z tebou. Je to pěkný krytí bude to vypadat že jí hlídáme i mimo Zábul.

Nebudu už nikoho hlídat!

Budeš chlape! A bude to pro tebe lepší, než se válet na základně. Dej si sprchu a padej do Konaru tvoje VIPka tam bude co nevidět. A co se týče bankéře i ke mě se doneslo jaký levárny dělá, ale je chytrej žádnou chybu zatím neudělal drž se od něj dál. A teď už jdi.



















Ve sprše koukám do zrcadla a opakuji si pro sebe už nikdy nikomu nic neslibuj, své sliby neplníš. A přesto mám pořád chuť toho bankéře odpravit a také to udělám. Na tabuli rozpisu služeb si opisuju jednotky které mají hlídat tu krysu a poté s jejími členy domlouvám frekvence vysílačky. Nikdo nic netuší Jura ani Chozze nikomu nic neřekli. To mi hrozně hrálo do karet bylo to vlastně skvělé měl jsme přehled úplně o každém bankéřově kroku.

Plán atentátu byl vymyšlen za pár okamžiků nebylo to složité. Ze všech co mi bleskly hlavou jsem vybral tenhle: Bankéře na jeho cestě přepadne Taliban a on při přestřelce zemře. Cestu a místo budu znát přesně, z komunikace kluků co ho budou hlídat ve správný okamžik, se zahlásím jako Chozze a s výmluvou že je napadená základna ochranu od bankéře stáhnu. A v arabském převleku za řevu sláva Aláhu toho šmejda z bezprostřední blízkosti rozstřílím AKčkem.

Plán jednoduchej jen bude potřeba pár věcí přichystat. A nejlepší je samozřejmě začít tím nejtěžším. Snad ta novinářka ještě chvilku vydrží sama prostě jsem teď na ni neměl čas. Potřeboval jsem legální licenci na nošení zbraně, když se budu pohybovat v Konaru v civilu s puškou a vesnickejch hadrech. Takže návštěva u Mamuta byla první na seznamu.

Guvernér jak vždy sršel vtipem. Pamatoval si mě velice dobře však to já jsem zpackal jeho ochranu a on má teď na těle pár ošklivých jizev. Nikdy mi to ale nevyčetl.

Po krátkém rozhovoru dostanu v rámci utajení ochrany legální zbrojní průkaz (Mamute moc mě mrzí že jsem byl nucen tě takhle obelhat :) A první díl skládačky zapadne na místo.


Vloupat se Chozzemu do kanceláře bylo jednoduché (*), pořád někde běhal a občas ji zapomněl zamknout. U něj jsem ukradl průkaz zbraně, abych mohl AK koupené na černém trhu bez problémů legalizovat. Šlo to jak na drátkách a byl čas vyrazit do Konaru.

Ještě před návštěvou Pressu jsem se stavil na tržnici a koupil tam palestinu, hnědou dlouhou košili a volné kalhoty. Shánění pušky bylo složitější, ale nakonec jsem sehnal moc pěknou sučku a za docela slušné peníze. Pronajmutí pokoje, kde všechno schovám byla jen třešnička na dortu. Nepěkné překvapení mě čekalo v budově tisku, malá zrzavá holčina mi hodně připomínala její kolegyni, kterou ráno seškrabávali z chodníku před vchodem. Díru v budově už někdo dost hrubě opravil kamením.


Dobrý den pane, vy jste moje ochranka ?

Ano a chtěl jsem dodat „bohužel“, ale nakonec jsem to spolknul.

Ráda vás poznávám já jsem Petra a podává mi ruku. Víte docela se tu bojím, ale vy mě ochráníte, že?

Jistě madam a už jsem se v tom jak vždycky začínal topit.

Ve vysílačce proběhla zpráva že Guvernér míří do Samocu, aby osobně zkontroloval nemoc která se tam šířila. Nakonec se tam vypravíme taky, protože naše písalka měla pocit, že z toho bude hezký článek. Byli to dvě hodiny hrozné nudy, protože dovnitř nás samozřejmě nepustili, tak madam běhala od čerta k ďáblu, aby dostala alespoň nějaké informace a já jak trotl s ní.

Po návratu do Konaru šla madam sepisovat reportáž a já měl chvilku volno. Naladil jsme frekvenci bankéřovy ochranky. Zjistil jsem, že je kousek ode mne! Krásná příležitost se na ptáčka kouknout z blízka. Byl ve spodní části hlavního města. Prohodil jsme pár slov s řidičem bankéřova vozu a nakonec přesvědčil kluka, kterej hlídal před bránou ať se jde osvěžit že to za něj vezmu. Potom mě napadla ještě větší drzost.

Vysílačkou jsem zavolal chlapa co měl osobko Bankéře, že ho vystřídám protože pro něho mám důležitý vzkaz. Kšiltovku jsme si vrazil víc do čela a kolem tváře omotal šátek, snad mě nepozná. Výměna proběhla rychle bankéř si ničeho nevšiml.

A já si na vlastní uši mohl poslechnout jeho zvrácené plány:

Tu přípravu na soudní proces s tou novou novinářkou zatím stopněte máme důležitější věci na práci.

Velký vousatý chlap s pakulem si dělal poznámky pravděpodobně těm hrdlořezům velel. Vyslechl jsem plánování dvou vražd a únosu. Bankéř byl opravdu šedá eminence podsvětí. A vůbec mu nedocházelo že jsou tu uši které to všechno slyší. Stál jsme přímo za ním a chuť ho zezadu střelit mou pistolí do hlavy byla obrovská, ale nemohl jsme to BW udělat oni a hlavně Jura by to odnesli.

To se mi snad zdá! Ta holka si ještě ani nestihla vybalit věci z batohu a on už na ni má připravenej vykounstruovanej soudní proces - jako vážně ??? A zase tu holku hlídám já. Opravdu pěkné.

Jednání skončilo já se opět prohodil a rychle zpět za Petrou.

Kde jsi ? Čekám tu na tebe věčnost!

Chci té slečně vysvětlit jak moc jí hlídám zadek, ale nakonec všechno polknu a s úsměvem se omluvím. Musíme na základnu ISAF mám tam sraz z jejím informátorem.

Dobrá madam, ale nejdříve se sbalíte z hotelu a ubytujete se v naší základně.

A to jako proč? Našpulila rty.

Abych vás mohl lépe chránit madam. V noci k mým povinnostem patří i hlídání naší základny a vy byste byla tou dobou úplně sama.

Dobře, prohodí nakonec, ale nelíbí se mi to.

Ubytovaní proběhlo díky bohu bez problémů a my se vydali na ISAF. Tušil jsem, že nás tam bez bezpečností prověrky vůbec nepustí, ale madam měla dobré kontakty. A tak zanedlouho už jsme seděli před výčepem a jak ona tak já hasili žízeň studeným pivem.














Vlastně jsem si chvilku připadal jak král. Sedím v nejstřeženějším místě v Zábulu, leju si tu jedno pivo za druhým a ještě tu mám dámskou společnost. Skoro jako na rande.

Informátor nakonec nedorazil, ale zabředli jsme do rozhovoru z řidičem jednoho z bojových vozidel ISAFu, který po několika pivech a Petřiných úsměvů souhlasil, že nám zítra udělá soukromou vyjížďku Pandurem. Čekal jsem z toho průser, ale co vždyť mi to už vlastně může být ukradený ne? Rande však skončilo neslavně, vlastně ani pusa nebyla, protože někdo nastřelil věž u brány a spustil se poplach.

Já okamžitě vystřízlivěl. Blbečku ty obliny pod svetrem jsou krásný, ale ty nemáš myslet rozkrokem. Byla už tma já měl na bráně odevzdanou pistoli nic víc a čekala nás cesta na naší základnu. Pěkné to jsem to zase podělal. Pokus o to že nás pustí vedlejší bránou neprošel a tak musela zase zafungovat naše malá šikovná zrzka.

Odvezli nás obrněným vozem až k bráně. Kdo ten výjezd podepsal, mi zůstalo záhadou. Uložil jsem jí do její postele a chtěl si jít taky lehnout.

Ale Petrušce se spát ještě nechtělo... (**)

Konec třetího dne .... 

a další snad už předposlední části :)

Poznámky editora: 

* Chozze nikdy nezapomnel zamknou a vsichni PMC vi proc.

** Také vás zajímá alespoň fotodokumentace této zdánlivě banální příhody?